window.smartlo"/> O JABLÍČKU – POHÁDKA PRO MALÉ I VELKÉ - ezoterická poradna Marie Magdaléna
Jmenuji se Marie Magdalena.
Mé motto: POMÁHÁM LIDEM K LEPŠÍMU ŽIVOTU.
pozadi-04.jpg

ZMĚNIT ŽIVOT K  LEPŠÍMU JE TAK SNADNÉ. CHCETE BÝT TAKÉ ŠŤASTNÍ?
HARMONIZACE TĚLA I DUŠE U MARIE MAGDALÉNY

 
                 MOTTO DNE:

 
OTEVŘENÁ MYSL A OTEVŘENÉ SRDCE.
TO JE TO, OČ TU BĚŽÍ.



 
O JABLÍČKU – POHÁDKA PRO MALÉ I VELKÉ

      Byl jednou jeden strom, na kterém vykvetly nádherné květy, které dozrávaly ve velmi chutné plody. Ještě zdaleka nepřišel čas na sběr, ale jedno jablíčko stále chtělo ven do světa. Podívat se do okolí a prozkoumat, kam ta velká auta s ostatními plody jezdí a co se tam všechno děje za úúúúúúúžasné věci. Chtělo cestovat k lidem, na mísy a dělalo psí kusy, aby se už ze stromu konečně utrhlo.
     Nakonec se to jablíčku podařilo. Utrhlo se a spadlo.  Ale ouvej. Bylo ještě velmi nedozrálé. Takže vypadalo jako malá, ošklivá, zelená, kyselá a na první pohled trochu šišatá koule. Neodkutálelo se daleko. Zůstalo ležet pod stromem a očičkama tikalo kolem sebe. Z výšky vše vypadalo úplně jinak. V trávě nebylo jablíčko téměř vidět a ani ono toho moc nevidělo. Začalo mít trochu strach, ale nezbývalo, než čekat. Netrpělivě sedělo smutné v trávě a nezvaní kamarádi stále doráželi. Nejvíce mouchy a mravenci, o které jablíčko vůbec nestálo.
     A pak to konečně přišlo. Hurá, jablíčko se dočkalo. Přišla sklizeň. Všechna ostatní jablka totiž postupně krásně dozrála. Jejich červeň zářila do daleka, od pohledu se sbíhaly sliny a naše malé jablíčko se natahovalo, aby ho sběrači také viděli. Sadaři očesali všechna jablka, posbírali i spadaná, ale naše jablíčko bylo tak malé, že ho přehlédli. Zachránila jen náhoda a tak i ono skončilo v koších mezi krásnými plody a směřovalo k lidem, do obchodů a domovů, na mísy a do bříšek dětí i dospělých. Jablíčko se rozzářilo a moc se těšilo na všechny úžasné zážitky, které ho ve světě čekají.
    Konečně se dočkalo a mohlo se naparovat ve velkém obchodě. Natahovalo se do výšky, aby si ho lidé všimli a volalo. „Já jsem tady, haló“. Přikutálelo se třeba blíž. Lidé si však nalézali cestu ke krásnějším kouskům, takže to naše malé odhrnovali, přesunovali a občas si i natlouklo. Protože to malé, ošklivé a nedozrálé zkrátka nechtěli. Lákala je ta ostatní jablka.  Krásná, velká, červená a šťavnatá a už se jim sbíhali sliny na jazyku.
    A tak tam to jablíčko stále čekalo a smutně opakovalo pokusy, které však už od počátku znamenaly marné snažení. Nikdo ho zkrátka nechtěl.
      A tak šel den po dni a jablíčko postupně začalo hnít po tom, co občas spadlo nebo je někdo shodil na zem. Hnilo a hnilo a bylo moc smutné, že si ho nikdo nevybral. Nakonec přišlo rozloučení.  Úklidová četa přišla odklidit zbytky po nedočkavém jablíčku, které se nikdy nedostalo tam, kam chtělo.

A víte, proč to celé vzniklo?
Proč, že se jablíčko dostalo do této situace?

Protože jablíčko si nepočkalo na ten
správný okamžik,
na to své dozrání, na dostatečnou velikost, zralost a vybarvenost.

A kdyby každý v životě počkal na ten správný okamžik, tak by jeho kroky vedly úspěšně k cíli, a radost by zaplnila žití.
 
     
Obrázek1.jpg
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one